Lupénková Pila
Lupénková pila, častěji pilka, je druh pily sestávající z pružného pevného rámu ve tvaru "U" s rukojetí, opatřeného na obou koncích dvěma upevňovacími mechanismy, kterými se do rámu uchycuje pilový list. Lupenkovou pilkou lze řezat dřevo, plast, kov i další materiály, pokud jejich tvrdost nepřesahuje tvrdost listu. Lupenková pilka je základním nástrojem zlatníků, hodinářů a příbuzných profesí, nachází uplatnění i v modelářství.
Rámy mívají různou hloubku, která určuje maximální dráhu přímého řezu a obecně dosah pilky. Jejich rozteč je buď pevná, odpovídající standardní délce pilového listu, a nebo nastavitelná, aby šlo zužitkovat i zlomené pilky. Materiálem je nejčastěji ocel, kvůli snížení hmotnosti často i tvrzené profily ze slitin hliníku.
Upevňovací mechanismus je nejčastěji plíšek přitahovaný křídlovou matkou k rámu, někdy též otvor, do nějž se list zasune a upevní šroubem.
Listy jsou kalené tenké ploché plátky kovu opatřené na jedné straně ozubením, a nebo kalené dráty se zuby spirálovitě kolem dokola. Podle hrubosti se pilky označují (od nejjemnější po nejhrubší)
8/0, 7/0, 6/0, 5/0, 4/0, 3/0, 2/0, 1/0, 00, 0, 1, 2, 3, 4, 5, 6,
běžně užívané jsou hrubosti cca od 4/0 do 3, jemnější listy slouží k přesné detailní práci zlatníků a hodinářů, hrubší se používají k spíše k řezaní nekovových materiálů. Někteří výrobci toto značení nedodržují a dodávají pouze několik málo velikostí označených přibližně a nebo konkrétním rozměrem řezné dráhy, často také rozlišují pilky "na kov" a "na dřevo". U listů renomovaných výrobců zaměřených na profesionální nástroje takové rozlišení nemá význam, neboť jsou použitelné univerzálně.
Při upevňování do rámu je třeba list upevnit na jednom konci, rám mírně stlačit (zpravidla mezi hranou stolu a hrudníkem) a upevnit na druhém konci. Upevněný list musí být optimálně napjatý - příliš volný a nebo napjatý list je při práci náchylnější k přetržení. List se zásadně upevňuje tak, aby zuby směřovaly k rukojeti, tj. aby zabíraly při tahu směrem k sobě.
Práce s lupenkovou pilkou není fyzicky namáhavá, ale vyžaduje jistou ruku. Křečovité držení nebo přílišný tlak způsobí prasknutí listu. Pilka je držena kolmo k řezanému materiálu, materiál ubírá jen při tahu dolů. U rovných řezů je možno pilku naklonit směrem dopředu, náklon do strany vede, zejména u silnějšího materiálu, pravidelně k přetržení listu. Zvlášť opatrně je třeba řezat trubky, při proříznutí stěny je riziko zaseknutí pilky a přetržení listu velmi vysoké; pro tyto účely, stejně jako pro stejnoměrně hluboké dlouhé zářezy v plochém materiálu, je zpravidla vhodnější žiletková pilka. Riziko přetržení lze snížit užitím listu, u kterého jsou v kontaktu s kovem vždy alespoň dva až tři zuby. Při řezání se doporučuje list lubrikovat olejem nebo včelím voskem, i když piliny zachycené na oleji mohou znesnadňovat sledování narýsované linie řezu. Začátek řezu je vhodné označit pilníkem, ve vzniklé drážce se lupenková pilka lépe "chytne".
Kromě řezů od kraje materiálu lze lupénkovou pilkou vyřezávat i vnitřní tvary. V příslušném místě materiálu se navrtá otvor, kterým se list uchycený na jednom konci rámu provlékne a uchytí do konce druhého; zejména u rozměrnějších řezaných předmětů je třeba dávat pozor, aby při manipulaci váha obrobku pilku nepřetrhla.
Jemné listy upnuté v rámu lze na obtížně dostupných místech užít i jako miniaturní pilník.
- Zdroj : http://cs.wikipedia.org/wiki/Lup%C3%A9nkov%C3%A1_pila